HEX

Z WiKi AIRdump.CZ

Hexadecimálním zápisem čísla (v žargonu zkracován na HEX zápis) se rozumí zápis čísla v šestnáctkové číselné soustavě, která používá běžné číslice pro hodnoty 0–9 a „číslice“ A–F (nebo a–f, na velikosti nezáleží) pro hodnoty 10–15. Čísla v tomto zápisu se obvykle označují písmenem H připojeným k číslu v dolním indexu, např. 3F8H, což je číslo, které v běžné desítkové soustavě zapíšeme jako 1016 (= 3×162 + 15×161 + 8×160).

Hexadecimální zápis čísla se často používá v oblasti kolem počítačů, protože základ této soustavy, číslo 16, je rovno 24, což znamená, že jedna hexadecimální číslice reprezentuje právě 4 bity (jeden nibble). Takže např. všechny hodnoty uložitelné do jednoho bajtu lze vyjádřit právě dvěma šestnáctkovými číslicemi (00H–FFH). Z podobných důvodů se v některých případech používá také oktalový zápis, tzn. zápis v soustavě o základu 8 = 2³.

Přímo v počítačových programech se hexadecimální čísla označují různě, podle konkrétního programovacího jazyka. Nejčastějším způsobem zápisu je zřejmě zápis podle programovacího jazyka C, ve kterém se před šestnáctkové číslo klade předpona 0x, např. 0xAB. V některých speciálních situacích se používá pouze předpona x, např. při zadávání znaku pomocí escape sekvence je možno napsat \xAB. V assembleru se hexadecimální číslice označují stejně jako v jazyce C nebo předponou $ (např. $AB), nebo příponou h (např. 1ABh). Pokud číslo začíná číslicí A–F, je třeba před něj napsat nevýznamnou nulu, aby se poznalo, že se jedná o číslo, nikoli o identifikátor proměnné, tedy např. 0AB.

Slovo hexadecimální pochází z řeckého slova έξι (hexi) znamenajícího „šest“, a latinského slova decem, které znamená „deset“.